Kdy do Lisabonu ...

Lisabon – hlavní město Portugalska založili Féničané na řece Tejo. Pak sem přišli Římané, v 8. století Mauři, které nakonec porazil král Alfonso spolu s anglickými, francouzskými a německými rytíři.

Ve středověku město zbohatlo díky rozvoji mořeplavectví. Doložit to může třeba Diamantový dům – Casa dos Bicos ze 16. století, jehož fasádu kdysi zdobily malé jehlany a stovky diamantů. Jak bylo mořeplavectví důležité je zřejmé i z faktu, že nejmilovanějším Portugalcem je Vasco de Gama. Jeho hrobka je honosnější než hrobky královské a na nábřeží nazvaném po něm byl postaven moderní dům připomínající větrem vzedmuté plachy lodě.

To, jak Lisabon vypadá dnes, vlastně zapříčinila katastrofa, přesněji velké zemětřesení v roce 1755. Zahynulo při něm více než 30 tisíc lidí a pobořena byla třetina města. Znovuvzkříšení Lisabonu se ujal markýz de Pombal, ten najal architekty a stavitele, kteří přetvořili podobu města.

Při prohlídce nemůžeme vynechat Alfamu – nejstarší část se středověkým hradem sv. Jiří, již zmiňovaným Diamantovým domem a katedrálou ze 12. století. Za prohlédnutí stojí také náměstí Rossio, kde jezdí unikátní výtah Santa Justa, z něhož je krásná vyhlídka a po kolejích turistická červená tramvaj. Vynechat není možné ani Betlém – starobylou část města s klášterem Mosteiro dos Jerónymos a betlémskou věží, která je pro Lisabon tak symbolická jako Hradčany pro Prahu. A z modernějších staveb doporučujeme Oceanárium v Praku národů s obrovskými akvárii s vodními živočichy od krabů až po žraloky.

Samozřejmě ochutnáme také zdejší kuchyni a za tímto účelem je lepší navštívit obyčejné menší hospůdky, třeba ve čtvrti Bairro Alto. Národním jídlem je treska, která se tu prý vaří na 365 způsobů. Ze sladkostí jsou typické košíčky plněné vanilkovým krémem, ale pozor, jsou opravdu sladké!

Portugalci jsou typičtí jižané. Černovlasí, osmahlí, temperamentní a usměvaví. Jsou vždy připraveni si popovídat a poradit vám. Nezneužívají neznalost cizinců a jsou k nim přátelští. Určitě stojí za to nejen Lisabon navštívit, ale také se tam vrátit.