Řeka tu vytvořila hluboký kaňon s žulovými útvary. Pozoruhodné skalní sloupy byly vytvořeny zvětráváním a odnosem granitových bloků, činností řeky i erozivním působením mrazu. 
Svými tvary připomínají svatební procesí a podle toho jsou i pojmenovány (Ženich, Nevěsta, Muzikanti, Svědci). Fantazie lidu oživila romantické scenérie množstvím pověstí. Podle některých jsou skalní útvary zkamenělým svatebním průvodem, který zaklela vodní víla z Ohře, opuštěna nevěrným ženichem, v jiných pověstech se skupina skal nazývá Hans Heiling podle ďábla, jenž se pokoušel svést krásnou dívku Alžbětu. Když však dala přednost jinému, proměnil svatebčany v kámen. Počeštěná podoba místního názvu je Jan Svatoš a odtud původ názvu skal – Svatoušské.
Bizarní tvary žuly byly roku 1933 vyhlášeny chráněným přírodním výtvorem, nyní jsou národní přírodní památka. Zaujímají rozlohou 2 ha a jsou v nadmořské výšce kolem 400m.
Toto místo také inspirovalo řadu umělců (J. W. Goethe, V. Mrštík, J. Marschner...) především v období romantismu. Jindřich Marschner použil motivu pověsti ve své nejznámější opeře Hans Heiling.
Dendrologický průzkum prokázal výskyt běžných dřevin, jako borovice lesní a vejmutovky, smrku ztepilého a pichlavého, buku lesního, břízy bělokoré, olše, dubu či javoru.
Z bylin tu roste řebříček, šťovík, pcháč či jestřábník. Najdeme zde běžnou lesní a skalní faunu a je zde hnízdiště výra velkého.
Územím prochází naučná stezka Doubí – Svatošské skály. Lokalita je přístupná pouze pěší a vodní turistiku. Hojně se skály využívají i pro horolezecké aktivity.