Znáte Žumberk...

První zmínka o hradu (dříve psáno Zumberg nebo Sonenberk) pochází z roku 1318, kdy se vyskytl v přídomku svého majitele.

Z řady méně známých vladyckých rodů vlastnících Žumberk ve 14. a 15. století, lze uvést rod pánů z Boskovic, sídlící zde v 2. polovině 14. století. Na sklonku 16. století byl hrad renesančně přestavěn Václavem Zárubou z Hustířan, jehož rod zde sídlil do roku 1685. Po roce 1700 však počal Žumberk pustnout. Jeho posledním obyvatelem byl v letech 1760 - 1770 vrchnostenský lékař Devoty. Od r. 1926 do r. 1948 o hrad pečoval Klub českých turistů, jenž také provedl nezbytné zajišťovací práce, dnes se o něj stará úřad městyse Žumberk.

Koncem 18. století byly zdi v té době už opuštěného hradu rozebrány na stavební materiál obyvateli přilehlého městečka. Přesto se však dodnes zachovaly poměrně značně vysoké zdi renesančně upraveného dvoukřídlého hradního paláce se zbytky sgrafit, části hradeb a stopy parkánu.

V moderní době výrazně poškodila zříceninu vestavba vodárny do nádvoří. Předhradí bylo v novověku zcela zastavěno budovami hospodářského dvora, které v sobě mohou ještě skrývat pozůstatky starší zástavby. O její podobě však není nic známo.

Hrad byl oddělen od ostatního ostrohu na třech stranách hlubokým a širokým příkopem, tedy na severní, východní a jihovýchodní straně; na té poslední je val, jenž se potom rozšiřuje v prázdnou prostoru. V příkopě vidět je ještě sklep starý. Venkovská ohrada hradu stála pravděpodobně v příkopu, takže se z něho vypínaly kolmé zdi.

Zříceniny hradu jsou volně přístupné.

Jako mnohé zříceniny, i ta zdejší má svoji pověst:

„Ve zříceninách starého hradu na jižním okraji je ukryt poklad hlídaný prý samotným ďáblem v podobě černého psa s ohnivýma očima. K pokladu je možné se dostat jen na Svatojánskou noc, kdy je vidět v hradním sklepení jasnou záři, vycházející z hromady dukátů. Vypráví se též, že poblíž zřícenin starého hradu stávala kaple. Na tomto místě má býti v podzemních chodbách taktéž ukryt poklad hlídaný…“