Nejčastěji uchováváme houby sušením, dají se tak totiž zpracovat skoro všechny druhy. Některé by vám ale přeci jen po této úpravě nezachutnaly. K sušení se nehodí například choroš, muchomůrka růžovka, pýchavky nebo václavky. Zato si pochutnáte na bedlách, kotrčích, křemenáčích, ryzcích či žampionech a samozřejmě na hřibech.
Pozor ale na obyčejné babky, při sušení se na nich množí parazit nedohub. Babka se tak stane zdravotně závadnou.
U ostatních druhů se ale bát nemusíte. Houby nakrájejte na několikamilimetrové plátky a nechte usušit v dobře větrané místnosti. Kdo nemá sušičku na potraviny nebo suchou půdu, vystačí si s plechy na radiátoru. Na pečící papír rozložte houby tak, aby se nepřilepily. Díky papíru půjdou pak jednoduše sundat z plechu. Usušené houby skladujte opět v suchu.
Pokud si chcete pochutnat na „čerstvých“ houbách i v zimě, máte možnost je zamrazit. Lišky, hřiby i václavky tak vydrží roky. Stačí je alespoň pět minut tepelně zpracovat, povařit nebo dát do mikrovlnné trouby, pak jimi naplňte igelitové sáčky a dejte do mrazničky.
Díky zamrazení budete mít chutné houby vždy po ruce a připravovat z nich různé pochoutky. Míchat je můžete i mezi sebou podle chuti.
Ať už si chcete pochutnat na čerstvých nebo sušených houbách, hraje roli kromě jejich chuti i úprava, kterou zvolíte. Choroš potřebuje delší tepelné zpracování a výtečně chutná naložený v octě. Guláš se vám povede z klobouků václavek nebo z klouzku sličného. Tyto druhy by ale chuťově pohořely, kdybyste je zkusili usušit. Závojenkou podtrnkou nebo pýchavkou byste zase zkazili smaženici.
Zmíněná babka, neboli hřib žlutomasý, svou chutí lépe a bezpečně zapadne do polévek. Ty jinak snesou jak sušené, tak čerstvé kousky. Do bramboračky se hodí většina jedlých hub, nejlepší jsou však modráky - hřiby kováře, koloděje.