Do Evropy přišel z Číny

Jedná se o přátelského psa, který miluje každého člověka, je důvěřivý, přítulný a po agresivitě v jeho povaze není ani stopa. Dokáže být hravý, veselý a čilý. Zároveň má zvláštní šarm, důstojnost a také inteligenci.

Pravlastí mopse je východní Asie. Známý je fakt, že předkové mopsů byli ve staré Číně nazýváni bajami a byli chováni v buddhistických klášterech a dokonce i na císařském dvoře.

Za vlády dynastie Shan – tedy v rozmezí let 1750 – 1110 př. n. l. – existovala na dvoře císaře funkce hlídačů mopsů. Psi byli svými majiteli považováni a hýčkáni. Ačkoli se jednalo o malé plemeno, byli psi bráni na lov pořádaný císařem. Aby si pejsci ušetřili sílu na lov, byli na místo přinášeni v nosítkách. Jako lovečtí psi měli své opodstatnění, a tak existuje kynologická teorie, že mops je trpasličí modifikace mastifa.

Ve staré Číně se nejvyšší vrstvy zabývaly šlechtěním malých až miniaturních psů. Chovat takového psíka bylo věcí společenské prestiže a módní záležitostí. Majitelé si jich vážili tak, že ti nejmenší psi byli nositeli různých titulů, strojeni do oblečků a zdobeni drahými šperky.

Dnešní podoba mopse byla vyšlechtěna na evropském kontinentu. Počátkem 17. století byl pes přivezen do Holandska, prý proto, že jeho zabarvení se hodilo k barvám tehdejších panovníků – rodu Oranžských. Když se Vilém III. stal anglickým králem, přivezl si několik mopsíků s sebou do Anglie a psi anglický královský dvůr doslova uhranuli.

Mopsi v té době vypadali jinak, než jak je známe dnes. Byli menšího vzrůstu. Díky křížení však postupně zmohutněli a dorostli současné velikosti.

Po nějakém čase mopsů v Evropě ubylo a stali se vzácnými. Anglická královna Viktorie prý velmi toužila vlastnit jedince tohoto plemene a dlouho trvalo, než byl pro ni jeden mopsí exemplář nalezen.

V průběhu dějin nosila tahle psí rasa mnoho různých jmen a dodnes se neví, proč se ujal název mops. Například ve 2. polovině 16. století se pro psy všeobecně užívalo slovo „pug“. Zaznamenáno je také ve velkém slovníku psů, který je datován rokem 1731. V tomto slovníku se uvádí, že „pug“ znamená přezdívku pro opičku nebo pro psa. Existuje i domněnka, že „pug“ se mopsům říkalo pro jejich výjimečný vzhled, zvláště pro zkrácený ploský čenich, který připomínal opici.

Právě díky svému krátkému, tupému, čtvercovitému čenichu mops velmi silně chrčí, chrápe, až chrochtá. Ale to právě činí tuto rasu roztomilou a jedinečnou. Tvar čumáku má však za následek, že psi často trpí onemocněními dýchacího ústrojí.

Kdo se smíří s tím, že každou mopsí aktivitu provázejí specifické zvuky a rozhodne se pro jeho chov, ten v mopsovi získá věrného kamaráda, veselého společníka a inteligentního domácího mazlíčka.