Německý ovčák
Jde poměrně o mladé plemeno, ustálené až na přelomu 19. a 20. století z německých selských psů nejednotného typu. Poprvé bylo představeno na výstavě v Hannoveru v roce 1882. Na konci 19. století začala německé ovčáky používat policie, armáda a jiné ozbrojené složky jako strážce a vyšetřovatele. V době první i druhé světové války němečtí ovčáci pomáhali v armádě také jako zdravotníci. Ve 20. století bylo plemeno přiznáno a získalo po celém světě všeobecnou popularitu, hlavně díky svým vynikajícím služebním schopnostem.
Pes je středně velký, silný, energický a dobře svalnatý. Pohlavní rozlišení je zřetelné: psi jsou mohutnější než feny. Hlava pejska je menší, úměrně posazená k tělu, klínovitého tvaru, čenich má silný a nosní hřbet rovný. Lícní kosti mírně zakulacené. Uši středně velké, vysoko nasazené, zašpičatělé, natočené dopředu a nahoru, stojící. Oči středně velké, mandlového tvaru. Ocas má vysoko nasazený, bohatě osrstěný, dosahuje alespoň k hleznům i níže. V klidu si ho nese v mírném oblouku zavěšený dolů, při vzrušení ho zvedá. Zbarvení je jasné, šedé nebo rezavě a také černé s pálením.
V kohoutku by dospělý samec měl v průměru měřit asi 62 cm a fena 58 cm. Pes váží asi 30 až 40 kg a fenka o deset kilo méně.
Německý ovčák je známý svojí inteligencí, talentem k libovolnému výcviku, oddaností k chovateli, vytrvalostí i výjimečnou oblíbeností. Je to temperamentní, přitom snadno ovladatelný pes, vyrovnaný a odvážný. Nenáročný a také přizpůsobivý. Velmi oddaný je svému pánovi i jeho rodině, snášenlivý k dětem i k domácím zvířatům.
Chovatel musí mít neustále na paměti, že německý ovčák vyžaduje nejen pevnou ruku a dobrý výcvik, ale také neustálý dostatek pohybových, zátěžových aktivit. Bez práce a aktivity se tento pes stává zlým a nezvladatelným. Pro německé ovčáky je charakteristické onemocnění zvané jako "skrytá dysplázie kyčelního kloubu", proto buďte velice obezřetní již při výběru štěněte, aby toto onemocnění od rodičů toto nepodědilo.