Pokojové květiny do bytu bezesporu patří. Zkrášlují místnosti, pomáhají okysličovat vzduch a také nás uklidňují. Není mnoho pohledů, které jsou tak příjemné, jako pohled na svěží zeleň listů.

Aby rostlina byla krásná, musí být především zdravá. A aby byla zdravá, je zapotřebí o ni pečovat. Každá květina zpravidla potřebuje jinou péči. Jak tedy máme pečovat o nejběžnější květiny pěstované v našich bytech? Vybrali jsme tři nejčastější zástupce „popínavek“.
SCINDAPSUS – přestože jej najdeme skoro v každém interiéru, nemá tahle květina české jméno. Jejím domovem je Indonésie, Nová Guinea a východní část Indie. Roste ve vlhkých tropických lesích tamní oblasti v teplotě, která nikdy neklesne pod 15°C a většinou se pohybuje nad 20°C.
V přírodě se vyskytuje více než dvě desítky druhů, ale v domácnostech se pěstují dva z nich (se žlutými a bílými skvrnami na listech).
Scindapsus potřebuje ke zdárnému růstu teplo a vlhko. Nesnáší ale prudké přímé sluneční paprsky. V létě ho hojně zaléváme a často rosíme na listy. Je vhodné jednou týdně rostlinu přihnojit slabším organickým hnojivem. V zimě scindapsus zaléváme podle teploty v místnosti tak, aby zemina v nádobě nepřeschla, a to vždy vodou, která je teplejší než vzduch.
Zaštipováním vrcholových výhonků, které můžeme bez obav přisadit do květináče, získáme hustou a košatou rostlinu. Můžeme také scindapsus nechat pnout po mřížce či hůlce obalené mechem.
HEDERA – břečťan – se hojně pěstovala na přelomu 19. a 20. století a teď se opět vrací. Pochází z Asie a protože nejde o klasickou pokojovou rostlinu, svědčí jí umístění na balkóně nebo na venkovním parapetu.
Drobnolisté druhy můžeme klidně pěstovat ve světlé, chladnější a vzdušné místnosti. Pěstování břečťanu je snadné, stačí zalévat tak, aby rostlina nepřeschla a v létě ji jedenkrát týdně přihnojit.
ASPARAGUS – špargl nebo také chřest – není jen zelenina, ale také nenáročná stále zelená rostlina. Jejím domovem je jižní a východní Afrika.
Snáší dobře polostín i slunce, suchý vzduch v panelákových bytech a dokonce i nižší teplotu. Asparagus potřebuje vydatnou zálivku, protože spousta úzkých lístečků vodu rychle vypařuje. V suchém prostředí je také vhodné rosení na list. Pokud nám však asparagus přeschne, nemusí to ještě znamenat jeho konec. Zalijeme-li ho, dokáže se obvykle znovu vzpamatovat. Také asparagusu udělá dobře, když ho v období od jara do podzimu jedenkrát týdně přihnojíme hnojivem na pokojové květiny.
Pečujeme-li o asparagus dobře, odmění se nám bílými drobnými květy na dlouhém klase. Květy silně voní a po odkvětu se vytvoří červené bobulky. Na ty pozor, jsou jedovaté!
Mezi v interiéru hojně pěstované popínavé rostliny lze ještě zařadit například drobnolistý popínavý fíkus, voskovku, mučenku nebo různé druhy voděnek, které jsou také poměrně nenáročnými rostlinami. Některé z nich, třeba voskovka nebo mučenka, jsou zajímavé i svými zvláštními květy.