Sedmitečné kontra americké

Máte-li na zahrádce mšice, nachytejte slunéčka sedmitečná. Takovou radu jsme už slyšeli všichni a má něco do sebe.

Slunéček u nás žije celých sedmdesát druhů. Většina je opravdu dravá a mšice a také červci pro ně představují ideální kořist. Některé druhy zase požírají rzi a padlí, což se na zahradě může rovněž hodit.

Sluníčko sedmitečné a další původní druhy si na zahradě hýčkáme. Ale existuje jedno nepůvodní sluníčko, které, ač velmi výkonné v požírání mšic, je pro naši přírodu nebezpečné.

Slunéčko sedmitečné je u nás nejběžnější zástupce čeledi. Sedm teček však mít nemusí, mohou se spojovat či úplně chybět, ostatně další druhy slunéček jsou vzhledově dokonce ještě variabilnější.

Rovnováhu na zahradách, ale i na polích a lesích pomáhají udržovat nejen dospělí brouci, ale i jejich larvy.

Ty mají černošedou barvu a žlutooranžové skvrny na okrajích těla. Než dospějí a zakuklí se (trvá to přibližně měsíc) spořádají až neuvěřitelných 3000 mšic! Samička klade vajíčka uváženě na rostliny, které už jsou mšicemi napadeny, aby měli potomci ihned po vylíhnutí dostatek potravy. Čilé larvy brzy aktivně samy vyhledávají mšice po celém okolí.

Hýčkejme si tedy na zahradě i larvy slunéčka a nezaměňme žlutá beruščí vajíčka na spodní straně listů za škůdce a neničme je. Vykrmené larvy se zakuklí a po týdnu či dvou se ze závěsu na rostlinách vylíhne zbrusu nová beruška – je jasně červená, zatímco starší jedinci, kteří již přezimovali, jsou tmavší, až dohněda. Mladá slunéčka přezimují, teprve druhým rokem se rozmnoží a ještě v létě jejich život končí.

 

Velmi problematickým druhem je ale v Evropě nepůvodní slunéčko Harmonia axyridis. Pochází z Asie, bylo však hojně vysazováno v Americe a později i v západní Evropě. Poskytuje totiž velmi účinnou biologickou ochranu, je ještě žravější, plodnější a do podzimu déle aktivní, než původní. Osvědčilo se v sadech i ve sklenících, ale má to svůj rub. Tento druh se totiž snadno šíří do volné přírody, kde vytlačuje původní druhy slunéček. Navíc kromě mšic klidně požírá i vajíčka a larvy svých příbuzných, přičemž při střetu vždy vyhraje jeho larva, neboť je větší a dravější.

I přes neblahé zkušenosti z Ameriky byla tato slunéčka vypouštěna i v západní Evropě.

V roce 2006 se první ojedinělé nálezy vyskytly i u nás, nyní se však už šíří přímo geometrickou řadou. Kromě nebezpečí pro přírodu ztrpčuje život i vinařům, neboť při nedostatku potravy se brouci přiživují i na vinných hroznech, s nimiž jsou po sklizni i vylisováni a jedovaté obranné šťávy vínu na chuti zrovna nepřidají.

Jak jej poznat? Slunéčko Harmonia axyridis je z našich druhů nejpodobnější slunéčku velkému, dosahuje i podobné délky. Na rozdíl od sluníčka velkého nemá kolem každé tečky světlý kroužek. Zbarvení je velmi variabilní – nejčastěji červené s devatenácti černými tečkami, může však být i bez teček nebo černé s různým počtem červených skvrnek.