jak vydědit potomka

Vztahy mezi rodiči a dětmi nejsou bohužel vždy ideální. Někdy chování potomka dosáhne tak společensky nepřijatelné hranice, že rodič začne přemýšlet o tom, že svému dítěti nedopřeje dědictví, na které má ze zákona nárok a tedy, že jej vydědí.

Ale pozor, není to nic jednoduchého!

Vydědit lze jen potomka (nikoho jiného), jelikož je ze zákona neopomenutelným dědicem a tudíž má právo na svůj dědický podíl, kterého ho nelze zbavit jen tím, že bude v závěti opomenut.

Potomka lze vydědit jen z těchto zákonem taxativně vymezených důvodů (upraveno v §469a ObčZ.), a to když :

• v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech;

• o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl;

• byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku;

• trvale vede nezřízený život.

Listina o vydědění se musí vyznačovat stejnými formálními znaky jako závěť, může být pořízena vlastnoručně,není-li sepsána vlastnoručně, musí tak být za přítomnosti svědků a nebo musí být ve formě notářského zápisu. Musí v ní být vždy jasně uveden důvod vydědění a musí být datována a podepsána.

Občanský zákoník navíc v § 469a odst. 2 upravuje, že pokud zůstavitel v listině stanoví, vztahují se důsledky vydědění i na potomkovi děti. (tedy vnuky zůstavitele a jejich potomky).

K vydědění je důležité přistupovat s rozmyslem a jen ve vážných případech. Je totiž nutné zvážit, zda chování a činy potomka skutečně spadají pod jeden z vymezených důvodů, proto je potřebné v listině o vydědění uvést konkrétní skutečnosti a činy, které by mohly jasně prokázat to, že potomek například vede trvale nezřízený život. To z toho důvodu, že ve většině případů je víc než pravděpodobné, že se vyděděný potomek po smrti zůstavitele obrátí na soud a bude se chtít svého práva na dědictví domoct.