Česky, prosím

Ale češtinu miluji, obdivuji její košatost a výrazovost a mám ji – jak jinak – za ten nejkrásnější jazyk.

Možná, že nebudu právě světová, ale i přes to budu tvrdit, že současný trend vyjadřování češtinu nejen kazí, ale dokonce snižuje na řeč, která si musí vypomáhat ze slovní zásoby jiných jazyků, tak je sama chudá.

Pokud se přidrzlý puberťák zeptá „vo co gou?“, jsem ochotná to omluvit jeho nezralostí a pokusem být zajímavý. Když mi hlasatel televizních zpráv ohlásí reportáž z „aerodromu“, zatrne mi.

Jestliže překladatel trapné telenovely vloží herečce do úst pozvání na „lunch“, vezmu to jako dokreslení děje a snahu alespoň trochu ho ozvláštnit. Ovšem když mi vrcholný politik v jedné jediné větě svolá „meeting“, pozve na „drink“ a ukončí „briefing“, užasnu a ptám se, kdeže to studoval.

Převážně anglická slovíčka se nám pletou do života ve všech jeho oblastech. Všimli jste si, že vysíláme z news-roomu a ne ze zpravodajského studia? Že místo nakupování máme shoping a místo vedoucího leadra? Nelíčíme se, ale děláme si make-up, obloženému chlebu říkáme toast a na láhvi stolní vody čteme table-water.

Vůbec nepopírám, že je nesmírně důležité učit se cizím jazykům a bezpochyby stejně nutné je umět cizí řeč používat v praxi. Ale prosím v cizině! Doma používejme jazyk vlastní a neprzněme češtinu.

Slovní zásoba se prý u školních dětí značně ztenčila. Dospělí mají problém při svém slovním projevu a dokonce i moderátoři, hlasatelé, komentátoři a další „lidé slova“, se s češtinou mnohdy tvrdě potýkají. Oslovují v 1. pádě, nespisovné „bysme“ je častější nežli správné bychom a 3. osoba čísla množného u některých sloves je k pláči. Uznejte, že to je už opravdu napováženou.

Čeština je přeci krásná řeč, o její kultivovanost se v minulosti starali mužové zvučných jmen a jejich odkaz dnes marně hledáme. Proto užívejme naši mateřštinu tak čistě, jak to jen jde, Lze v ní vyjádřit mnohdy více, než v řečech jiných. A už vůbec se neohlížejme na to, zda se svému okolí budeme či nebudeme zdát „in“.