Od kosa se učte

O tom, že jaro už je tady, že si tenhle strom na okraji sídliště vybral pro svůj koncert, že přichází nový den a také zcela jistě o tom, že „těžko je i kosákovi samotnému“, že hledá kosici, která by ho chtěla a chtěla s ním přivést na svět pár kosáčat, vychovat je, připravit na kosí život a až budou ve správném věku, vypustit je do světa.

„Trylík, trylík, trilidá – dá – dá,“ křičí černý ptáček na celou ulici. Natřásá lesklá peříčka a vykrucuje se. „Mám zvučný hlas , silné tělo, jsem poctivec nad poctivce. Místo na hnízdo jsem už dávno vyhlédnul, o stavbu se přičiním a ty jen nanosíš nějaké to stéblové a pírkové vybavení, aby u nás bylo měkoučko a teplo. Žížaly budu domů nosit po tuctech a i jiné žoužele dokážu najít spousty.“ Takové jsou sliby , na něž jistě uslyší ta největší fešanda ze sídliště a potom budou námluvy, svatba, líbánky a ... tak prostě velí hlas Přírody do nepaměti.

„Petro, hejbni tělem sakra, mám děsněj fofr,“ vykřikuje pubescent v kožené bundičce a s uhříkem na bradě. Shodou náhod máme společnou cestu. „Jsem úplně švorc, zaplať cíga a lístky na dýzu!“ ještě skoro přeskakujícím hlasem zavelí ten mužský pulec a posteskne si, „naši mi stoply na měsíc many, praskly ty neomluvený hodiny. Jo, a přemejšlej, jak pumpnem starouše aspoň vo tisku na víkend, babča už mi nic nedá.“ Pak se rozplácne na sedadle autobusu a zavěsí ruku na dívčině pase.

Holčička zbožně zírá podmalovanýma očima na to silácké maskulinum a mně by se chtělo s ní zatřást a zakřičet: děvenko, uteč od něho a podívej se , jak to chodí třeba u obyčejného kosa! Ten svou kosici láká libozvučným trylkem, stará se o ni i o potomstvo a hlavně na nikoho nespoléhá a přičiňuje se sám.

Inu, trochu jsme se té matce Přírodě vymkli z otěží. Trvá nám chvíli, než pochopíme, že skoro všechno je na nás. Vždyť život lidský není jen namlouvání, svatba ... jak velí hlas Přírody. To nejdůležitější přijde potom a je třeba být připraven.