Odkud přišel Mikuláš

Dnes večer vyjdou do ulic, bývají obvykle tři, hodným dětem přinesou dárky a ty „zlobivé“ by měly dostat uhlí.

Zítra je sv. Mikuláše a podle našich tradic tenhle světec spolu s andělem a čertem naděluje v předvečer. A proč je tím štědrým právě Mikuláš, patron námořníků, kupců a také zlodějů?

Jde o vzpomínku na reálného svatého, biskupa Mikuláše, který žil po roce 300 v Turecku.

On podle tradované legendy soucítil s chudými a dával jim dárky. Vypráví se, že poznal tři velmi chudé a zbožné sestry, které nechtěly přijmout žádný dar, protože se za svou chudobu styděly. Proto se svatý muž rozhodl, že dá svůj dárek tajně a v předvečer svého svátku hodil několik zlatých mincí komínem do příbytku oněch sester. Mince zapadly do u ohně se sušících punčoch a tradice byla na světě.

Ještě dne ti z nás, kteří tradice dodržují, připravují mikulášskou nadílku do speciálních punčoch. Nebývají to pravda peníze, ale různé dobroty a drobné dárečky. Odkud pak přišel zvyk přidávat uhlí a bramboru, to se vypátrat nepodařilo.

V současnosti se zvyk mikulášské obchůzky dodržuje po celé Evropě. Ve velkých městech obvykle chodí jen ona známá trojice, ale třeba na jižní Moravě můžeme potkat průvody, kde světce doprovázejí kromě čertů a andělů také husaři, zvířata a další maškary.

Dříve byl tradiční pochoutkou dávanou do punčoch především doma pečený a zdobený perník, dále sem patřila jablka, sušené ovoce a oříšky. Nadílka jistě zdravější než čokolády, cukrovinky a sušenky, které dnes naše děti a vnuci očekávají.

Ať Vám všem Mikuláš něco hezkého přinese a hlavně ať se setkáte s těmi, které máte rádi a kteří mají rádi Vás!