Bez tchyně to nejde

I když tchyně či tchán jsou normální součástí naší společnosti, přesto neznám skupinu lidí, o nichž by existovala tolik vtipů, na kterou by byly tak rozporuplné názory a která by byla současně tak silně nenáviděna a milována.

Vypadá to, jako kdyby tchán a tchyně byly bytosti veskrze poťouchlé, rýpavé a se snahou uškodit, rozzlobit a naštvat.

Opravdu se domníváte, že je to tak? Není to tím, že „ti mladí“ dopředu očekávají, že s rodiči partnera to nebudou mít lehké. Že určitě dojde k neporozumění, že se společně nebudeme mít rádi a vůbec, že budou dělat všechno proto, aby jejich dítě přesvědčili, že mohlo volit životního druha lépe?

A věřte, nemusí to tak být. Stačí málo, ale musí na tom pracovat obě strany. Přestaňme hledat negativa, naučme se společně užívat pěkné chvíle, ctěme názory těch druhých a nesnažme se je za každou cenu změnit k obrazu svému.

A ještě jedna rada, poděkujme, je-li nám něco poskytnuto a poprosme, jestliže chceme od druhých něco získat. To jsme se přece všichni učili už jako malá děcka. A usmívejme se na sebe. Úsměv je někdy víc, než nákladný.

Pokud se těm starším podaří – a já jsem přesvědčena, že ano – respektovat mladé a nejen je poučovat a tokazovat svou převahu, a naopak, pokud mladí uznají životní zkušenosti těch starších a budou jim dávat najevo, že si jich váží. Pak se tchyně stane druhou maminkou a tchán tatínkem. Přeji si, ale i Vám, aby to vyšlo.