Proč je sobota bílá

Konaly se pouze noční bohoslužby - vigilie. Vigilie byla vlastně doba (den a večer) před velkými svátky a v katolické církvi to byly pobožnosti před velkými svátky. Byl obřadně zapálen a posvěcen nový oheň, který se pomocí paškálu (velikonoční svíce) přenesl do kostela. Svěcení ohně se stalo slavnostním obřadem. U nás se oheň světil před vchodem do kostela a v lidovém prostředí byl  znám jako "pálení Jidáše". Den vrcholil slavnostním "Vzkříšením", obřadem na počest zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Při pálení Jidáše měl být každý, kdo vlastnil nějaké pole; jakmile hranice dohořela, bylo třeba rychle hodit pár uhlíků do vody, přinesené ve zcela novém džbánu. Co se pak tou vodou pokropilo, bylo před ohněm a živelní pohromou bezpečné. Také se voda dávala dobytku, aby nestonal. Při "gloria", kdy se opět rozezvučely zvony, běhali hoši v zahradách, klepali na každý strom, aby ho probudili.

Jinde, když lidé uslyšeli opět zvony, zdvíhali těžké věci, aby byli silní. Klinkali klíči o sebe, aby vyhnali zlé duchy. Někde bylo zvykem uhasit v domácnosti ohniště a  polínka z něho vložit do ohně u kostela. Z ohořelých polínek se potom dělaly křížky, které se zapichovaly do polí, aby dobře rodila.
Na Bílou sobotu se pekly mazance a také koláče. Hospodyně vyhnětla těsto a šla do sadu, kde rukama od těsta poplácávala stromy, aby ty, které usychaly, měly opět květy.
Odpoledne probíhala slavnost "Vzkříšení". Původně mimoliturgická událost našla oblibu  v celé střední Evropě. Spočívala v tom, že se z Božího hrobu vyzvedla monstrance s Největší svátostí a také Kristova socha či obraz a průvodem se nesla vsí. Ve všech oknech se objevily svíčky, které se zapalovaly při večerní pobožnosti.