Vánoční stůl našich předků

Názory na vánoční pokrmy se v průběhu staletí různily. Někteří chtěli střízlivé oslavy svátku Narození Páně a proto chudá a postní jídla, druzí se přikláněli k oslavám štědrosti Štědrého večera i v jídle a pití.

Z pohanských dob přetrvávala vzpomínka na veselé oslavy zimního slunovratu, které si dopřávali předkové. Štědrovečerní večeře, v souladu s „pohanskými“ zvyky, mívala charakter novoročních oslav. Na stole nesmělo chybět maso, bezmasá jídla se nepodávala. Zákazy církve však štědrovečerní jídelníček omezily. Přispěl k tomu nepochybně i neutěšený stav hospodářství v českých zemích v důsledku válek a neúrody.

Přes to všechno u nás zůstal zachován obyčej, aby lidé i dobytek v tento večer měly pokrmy co nejštědřejší. Podle nepsaného zvyku mělo být o Štědrém dnu na stole devět pokrmů.
Jako první se většinou podávaly oplatky s medem nebo ovocem. Polévka byla sytá, zasmažená, dochucená sušenými houbami.
K oblíbeným jídlům patřil kuba z krupek, připravovaný buď s uzeným masem nebo hřiby modráky a česnekem. Nesměla chybět kaše, ať už z jáhel, prosa, krupice nebo hrachu. Pletené vánočky, jejichž příprava souvisela s jedním ze slunečních mýtů, podle něhož je třeba o zimním slunovratu spoutat slunce, aby nezmizelo, jsou tradiční součástí večerní hostiny i v současnosti.