Velikonoční pomlázka

Hodovačka, pomihod, pamihod, jinde třeba koleda, mrskut, dynovačka, mrskačka, mrkanda, mrskut, šlehačka, tatar, kyčkovanka, švihačka, šibačka, šibota, metla, korbáč, karabáč, kančúch, roučačka, čugár, žila... To všechno může být pomlázka.

Pomlázka v minulosti bývala velmi důležitá, protože měla zajistit svěžest a zdraví lidí i dobytka.

V Neděli velikonoční se chodilo řezat vrbové proutky na pomlázky, které si chlapci sami pletli. Při pletení musí být alespoň dva lidé. Jeden co žílu drží a druhý, který ji plete. Podle zručnosti pletaře se volí i počty prutů. Pletou se ze tří, čtyř, pěti, šesti až osmi prutů.

Vše dříve vrcholilo v pondělí ráno. Na koledu chodili malé děti, odrostlejší, mládež i ženáči. Malé děti chodily po ranní mši a začínaly nejdřív u kmotrů. Nedodrženi tohoto zvyku znamenalo velkou urážku. Potom následovala obchůzka po ostatních domech spojená s koledováni a šleháním. Odměnou jim byla nadílka od hospodyně, kterou si ukládali do uzlíčku.

Mládež chodila již od časného rána. Chodilo se po skupinkách, pouze návštěva u milé probíhala jednotlivě. Za odměnu dostávali mládenci od děvčete dvě rýsovaná vajíčka ve vyšívaném kapesníčku. Taková odměna se považovala za závazný slib lásky. Během dopoledne potom chlapci společně obcházeli děvčata ve vsi a snažili se do domu dostat i za cenu nějaké škody, což hospodář výjimečně toleroval.

Koleda byla spojena se všeobecným veselím a měla obřadní význam, neboť měla zajistit svěžest a zdraví. Chlapecká končila v poledne a odpoledne bylo ženské právo na šlehání. Tím také Velikonoce skončily.