Věnec z chvojí

Mnohé tradice pro nás patří k adventnímu času, a to bez ohledu na to, jakou víru vyznáváme. Například zdobíme byt či vstupní dveře adventním věncem se čtyřmi svíčkami.

Svíčky jsou symbolem čtyř neděl, které zbývají do Vánoc. Každou neděli se pak jedna ze svíček zapálí. Když zapalujeme tu čtvrtou, je Štědrý den už opravdu za dveřmi.
Historie adventních věnců není příliš dlouhá. Začíná se až v 19. století, snad v roce 1860, kdy jistý mnich zavěsil od stropu kostela velký věnec vyrobený z chvojí, na který umístil čtyřiadvacet svíček – pro každý adventní den jednu. Počet svíček se později snížil na dvanáct, za každý měsíc v roce a nakonec se ustálil na dnešních čtyřech.
Barvy i materiál adventních věnců byly zpočátku podřízené církevním zvyklostem. Svícny se zhotovovaly ze smrkového chvojí, které se tradičně používá pro vánoční výzdobu kostelů. Adventní barva je první tři týdny fialová a poslední týden růžová; tomu odpovídá i barva kněžského roucha – a takové by také měly být svíčky na věnci; tři fialové a jedna růžová. Fialová je podle církevních zvyklostí barvou pokání a růžová, těsně před očekávaným příchodem Krista, je barvou naděje.
A pro vůbec symbol věnce? Věnec je od pradávna symbolem vítězů a také královské moci. I v bibli se při projevech úcty objevuje věnec. Adventní věnec je proto možno považovat za oslavu toho, kdo se má narodit, tedy Ježíše Krista. A svíčky? Také jsou symbolem – jednak světlo odhání temnotu a strach a jednak upozorňuji, že ten, kdo je očekáván bude „Světlem světa“.