Televizní závislost
Současný svět je plný závislostí. Někteří jsou závislí na cigaretách, jiní na alkoholu a další třeba na zdánlivě neškodných věcech jako je káva, čokoláda, internet nebo televize.
Rodiče kárají své děti, když prosedí půl dne u obrazovky, a sami přitom bez ní také nemohou žít.
Průměrný občan stráví před televizní obrazovkou téměř polovinu svého volného času. A pokud nesleduje nějaký seriál, funguje televize jako zvuková kulisa při jiných činnostech. Televize nás uklidňuje, můžeme při ní „vypnout mozek“ a nechat odplout své problémy. Snadno se potom stane, že se chvilkové posezení zvrtne v několikahodinové. Pak se cítíme unavení a vyčerpaní více, než kdybychom svůj čas věnovali třeba sportu
Televize se stala drogou, a to se všemi znaky závislosti na ní. Moderní doba velí televizní vysílání sledovat. Chceme být v obraze! Ale ruku na srdíčko, opravdu potřebujeme vědět, že se v Iráku střílelo na civilní obyvatele, na návsi jakési vísky se sbírají houby nebo že se jedna herečka vdává a jiná rozvádí? Zajímáme se o životy seriálových postav, ale máme čas na náš vlastní život? Vzala nám ho televize. A my jsme to zavinili.
Zbavit se závislosti na droze je složitá záležitost a zbavit se závislosti na televizi není také jednoduché. Pomineme-li radikální řešení, že televizi prodáme, darujeme nebo odneseme do komory, zbývá nám jediné – zalarmovat rozum a zapínat přístroj jen tehdy, chceme-li opravdu sledovat některý z pořadů. A pozor! Když pořad skončí, televizi vypněme. Budeme-li důslední, zjistíme, kolik nám zbývá času na domácnost, partnera nebo koníčky.
Je-li dítko od útlého věku posazováno před televizi, aby se dívalo a nerušilo, pak se naučí pasivně přijímat, co je mu nabízené, místo toho aby se aktivně zapojilo do dění v jeho okolí. Malé dítě ještě nedokáže rozeznat, co je pravda a co je vymyšlené a nereálné. Potom mohou nastat situace, že dítě zkusí něco z toho, co vidělo na obrazovce a třeba se poraní, nebo udělá škodu a v dalším případě může ublížit někomu jinému. Odborníci tvrdí, že do nástupu školní docházky – tedy do 6 let věku – by děti měly sledovat televizi jen omezeně a ještě za přítomnosti dospělého.
Starší děti pak samozřejmě budou sledovat pořady pro jejich věk adekvátní a v míře rozumné. Vyměnit obrazovku za zábavu s kamarády nebo sport určitě není na místě.
Televize je fenomén, který ovlivňuje život, ale je jen na nás, jak moc si ji necháme do života vstoupit. Udělejme to tak, aby nám sloužila a nikoli vládla. Naučme se ji zapínat jen tehdy, pokud opravdu chceme vysílání sledovat, nedovolme, aby se náš život podřídil televiznímu programu a už vůbec nepřipusťme, aby se stala středobodem života.