Kluček a Myší hrádek
Oblíbená rekreační oblast je Máchovo jezero. Obklopené lesnatou krajinou je přímo skvělým místem pro romantiky a milovníky starodávných příběhů.
Máchovo jezero se správně jmenuje Dokský rybník. Před staletími zde stávaly dvě tvrze, malé a bezvýznamné, že jejich stopy už setřel čas. Mají však svůj příběh o potrestaném zlu, který žije dodnes.
Na návrší severně od Doks stála kdysi tvrz Kluček. Poměrně brzy zanikla a dnes už 
jsou znatelné jen zbytky středověkých náspů. Její jméno připomínalo stavbu uprostřed lesa. Klučení je starý výraz pro vyvracení pařezů nebo stromů i s kořeny.
jsou znatelné jen zbytky středověkých náspů. Její jméno připomínalo stavbu uprostřed lesa. Klučení je starý výraz pro vyvracení pařezů nebo stromů i s kořeny.Druhou tvrzí byl Myší hrádek na pískovcové skále Dokského rybníka. Malá tvrz s věží byla chráněná vodní plochou a stejně jako Kluček byl i Myší hrádek sídlem drobné chudé šlechty.
Kluček ani Myší hrádek se do historie nezapsaly, a staré prameny jsou chudé na informace o nich. Už známe jen jediné jméno - Jana Pancíře z Kosořic. Tento muž byl patrně držitelem obou tvrzí a jako většina chudé šlechty také on našel zajištění ve službách bohatého rodu. Byl povinen manskou službou Jindřichu z Michalovic z významného rodu Markvarticů a v letech 1453 - 4 byl dokonce purkrabím na markvartickém hradě v Mladé Boleslavi.
Pancířů bylo v české historii více a mnozí z nich měli velice blízko k životu loupeživých rytířů. Také Jan z Kosořic byl spíše voják než správce, o čemž svědčí i jeho přízvisko. Jeho Kluček byl chudičký a připomínal spíše větší srub za palisádovým plotem. Druhou tvrz si Pancíř vystavěl na skále Dokského rybníka, měla výhodnou polohu a prý se stala základnou pro lupičské řemeslo. Její majitel přežil ve vzpomínkách pro svou krutost a bezcitnost a těžko dnes odhadneme, co je pravda a co přidala fantazie. Vypráví se dokonce, že jednou v čase velké neúrody nechal Pancíř zabít zoufalé lidi prosící o chléb.
Podle pověsti pak přišel trest. Z polí kolem rybníka se začaly sbíhat myši, přeplavaly na skálu a vnikly do tvrze. Byly malé, ale byly všude. Nejprve zhltly obilí a zásoby, pak zaútočily na samotného Pancíře. Proti myší lavině nepomohly zbraně a na útěk bylo pozdě, nepřežil nikdo. Jak hlodavci přišli, tak i zmizeli a zůstala jen pustá tvrz.
Vyprávění o bezcitném pánovi a jeho konci vzniklo patrně spojením dvou pramenů. Prvním byl život Jana Pancíře z Kosořic, který útlocitným právě nebyl. Lidé věřili v nadpřirozenou odplatu za jeho skutky.
Pancíř byl skutečně lapka a postrach okolí. Když začínal mít horkou půdu pod nohama, naložil cennosti a uprchl.
Tvrz byla najednou pustá, zmizeli lidé, koně, zásoby i naloupené bohatství. Roztroušené zbytky zrní asi nalákaly do tvrze myši, takže když se po několika dnech vesničané odvážili do tvrze, našli jen myšky. Tak zřejmě vznikl konec příběhu, který se vypravuje dodnes.
Druhým pramenem legendy o Myším hrádku je patrně nějaká dávná pověst. Osud Jana Pancíře nebyl totiž ojedinělý, obdobné příběhy se vypravují i jinde. Myší hrádek už dávno nestojí, jeho sklepy zaplavila voda Máchova jezera, ale kdesi ve sklepeních zůstaly prý sudy s vínem Jana Pancíře z Kosořic, muže, kterému lidská vzpomínka přisoudila tak tvrdý trest.