Najdeme ji v pařížském Louvre na čestném místě, je neustále obdivována zástupy návštěvníků. Někdy se jí říká Mona Lisa a jindy zase Gioconda.
Ještě začátkem 19. století byl obraz považován jen za nádherné a dokonalé portrétní dílo Leonarda da Vinciho.
V polovině 19. století se začal objevovat názor, že autor namaloval ženu démonickou, jakousi „femme fatale“ a začaly různé fabulace na téma, koho že zde vlastně malíř spodobnil. Byla to vyhlášená a

vyhledávaná prostitutka? Nebo snad vážně nemocná žena se stínem smrti na tváři? Nebo snad Leonardo namaloval Monu Lisu jako svůj autoportrét skrytý v ženské podobě?
Posléze byl převzat soud, že jde o mladou ženu – Lisu del Giocondu. Takto ji již v 16. století identifikoval Giorgio Vasari ve svých životopisech.
Lisa del Gioconda byla manželka Francesca del Gioconda, která se za něho provdala patrně v roce 1495. Brali se patrně z lásky, protože Lisa pocházela z málo významné a nemajetné rodiny. Předpokládá se, že po sňatku zamilovaný novomanžel objednal u da Vinciho portrét své mladé choti.
Francesco zemřel v roce 1539, Lisa až v roce 1551, takže je možné, že Vasari při psaní svého díla hovořil přímo s modelem známého obrazu. Podle něho Leonardo da Vinci obraz namaloval po svém prvném pobytu v Miláně, tedy někdy před rokem 1500.
Zajímavé je, že portrét mladé ženy nebyl nikdy objednateli odeslán. Že by se dílo nelíbilo? Nebo že by se snad autor nedokázal se svým obrazem rozloučit? Na to už Vasari odpověď nedal.
Jisté je, že portrét ženy se záhadným úsměvem namalovaný jako olej na dřevě, s rozměry 77 x 53 cm, visí v Museé du Louvre a každý, kdo se před obrazem zastaví, může si jeho historii vyložit jinak.