Z historie snubních prstýnků

Kdo přesně přišel jako první na nápad zpečetit manželství prstenem, to sice nevíme, ale první záznamy o tom najdeme už ve starém Egyptě, tedy před 4 tisíci lety.

Ve starověkém Řecku a Římě jde už o běžnou praxi a prsten se nasazoval na 4. prst levé ruky. Důvodem byla víra, že tudy prý prochází žíla lásky a vede  přímo do srdce. Prsteny bývaly ze železa či mědi a žena prsten dostávala od potencionálního ženicha. Přijala-li ho, pak to znamenalo formální uzavření manželství. Muž prsten nenosil.

Luxusní prsteny ze zlata a drahokamů se začaly užívat za habsburského panovníka Maxmiliána I. Ten takový šperk poslal své budoucí ženě Marii Burgundské. Od té doby je známo mnoho tradic, které se na evropských dvorech vázaly ke snubním prstenům. Někde se dědily, jinde bývaly vždy nové podle poslední módy, své hrála i barva kamenů a taky jejich počet. Ten se později ustálil na třech,což prý znamenalo, že pár spolu bude sdílet minulost, přítomnost i budoucnost. Taková symbolika je třeba dodnes zachována v královské rodině Velké Británie.

U nás se prsteny s kameny moc nepoužívají. Většina českých snubních prstenů jsou jednoduché, nanejvýš zdobené kroužky s vyrytým datem svatebního dne. Změny jsou v materiálu, někdy se nosí žluté, jindy červené či bílé zlato. V současnosti jsou používány i prstýnky z chirurgické oceli. Od minulého století se „kroužkují“ i muži, ale ne každý prstýnek nosí.