Řebříček obecný
Je to vytrvalá, až 80 cm vysoká bylina. Květy má uspořádány v chocholíku, jsou bílé a někdy přecházejí do růžova.
Má rád mírně suché louky, pastviny, okraje cest, meze, lesní paseky, navážky, rumiště, preferuje půdy sušší, dusíkaté, kamenité nebo písčité.
Roste téměř po celém území České republiky a vlastně po celé Evropě.
Bylinka obsahuje glykosidickou hořčinu, silici s kolísavým obsahem azulénů, alkaloidy, flavony, tříslovinu a další látky zdraví prospěšné. Sbírá se květ nebo nať. Květní úbory se stříhají od července do září a suší se ve slabých vrstvách ve stínu. Nať se sbírá v době počínajícího květu, seřezávají se vrcholové části nezdřevnatělých lodyh, suší se ve svazcích zavěšených na šňůrách.
Droga uvolňuje křeče, povzbuzuje vylučování žaludečních šťáv, utišuje kašel a kladně působí na krevní oběh. Zvláštní uplatnění nachází zejména v ženském lékařství neboť tlumí krvácení a potlačuje křečovité bolesti při menstruaci.
Řebříček dále podporuje chuť k jídlu, působí močopudně, žlučopudně, desinfekčně, antiskleroticky, antiastmaticky, mírně snižuje krevní tlak, tlumí krvácivost a osvědčil se i při pomočování. Při zevní aplikaci ve formě výplachů nebo koupelí se osvědčil na špatně se hojící rány, kožní defekty, špatně prokrvenou pokožku, hemeroidy či na záněty ústní dutiny.
Řebříček se obvykle připravuje ve formě nálevu, který se podává 2x až 3x denně. Pro zevní použití se připravuje přibližně ve dvounásobné koncentraci.
Upozornění: Působení drogy je poměrně silné, při dlouhodobém užívání nebo při předávkování se mohou objevit závratě, omámení a bolesti hlavy způsobené v silici obsaženým thujonem, jenž je toxický a vyvolává nervové poruchy. Šťáva z řebříčku může navíc u citlivých osob vyvolat záněty kůže, je-li potřísněné místo vystaveno světlu.