Říkáme jí pampeliška a známe ji všichni. Jaro bez žlutých pampeliškových sluníček by jarem ani nebylo. Lidové názvy této květiny jsou kromě pampelišky také mlíčí, husí kap, pleška, lucernička či mléčný lupen
Děvčátka z pampelišek pletou věnečky, včely na nich sbírají pyl, zahrádkáři se je snaží vymítit z trávníku, chovatelé neznají lepší pochoutku pro králíky a znají ji léčitelé, bylinkáři a dokonce i hospodyňky. Pampeliška totiž podporuje chuť k jídlu a povzbuzuje trávení.
Jedná se o vytrvalou bylinu s přízemní růžicí listů a mléčným kořenem. Ze středové listové růžice vyrůstá dutý stvol se žlutým květem. Kvete od jara do podzimu a plody jsou ochmýřené nažky.
Pampeliška je pozoruhodná svou regenerační schopností. Nová rostlina vyroste i z kousku kořene, který jste v záhonu odlomili rýčem při marné snaze rostlinu zlikvidovat. A kromě toho - jediná rostlinka vytvoří za rok až 3000 semen dokonale vybavených pro přesun vzduchem i na dlouhé vzdálenosti.

Smetanka lékařská není jen ozdoba rozkvetlých luk a zahrad, ale jde i o bylinu s léčivými schopnostmi, jak vypovídá její název. Už v antické době se šťáva z pampelišek doporučovala jako prostředek proti pihám a žlutým skvrnám na kůži a jejím mlékem se léčily záněty očí. Slavný lékař Avicenna léčil čerstvou pampeliškovou šťávou vodnatelnost a překrvení jater. Rostlinu uvádí jako léčivou také Mathioli.
V lidovém léčitelství byla smetanka oblíbena a seznam chorob, při kterých se používala, byl rozsáhlý. Obsahoval účinky dietetické, kosmetické, desinfekční i léčebné. Dodnes je požívána vnitřně při jaterních chorobách, při poruchách zažívání, připisuje se jí vliv na snížení hladiny cholesterolu v krvi, má dobrý účinek při chudokrevnosti a hypovitaminózách.
Zevně se používá jako kosmetický přípravek proti uhrům, furunkulóze, k obkladům na hemoroidy a jako celkové tonikum. Šťáva z čerstvých rostlin se doporučovala při únavě a celkové vyčerpanosti, oblíbená byla při jarních bylinných kúrách.
Nasbírat a usušit léčivou pampelišku není problém, protože je hojná a roste všude. Nejléčivější částí je kořen, který kromě hořčin a tříslovin obsahuje i organické a neorganické kyseliny, sacharidy, vitamín C a především mangan a draslík. Kořen sbíráme brzy na jaře, ještě než rostliny vykvetou a nebo na podzim. Kořen musíme očistit a rychle usušit, protože je náchylný k plesnivění. Někdy se sbírá celá nať i s kořenem, ale opět v době před květem.
Užívá se jako odvar z jedné lžičky sušené drogy a decilitru vody. Nechá se minutu povařit, ustát a pijeme dva až tři šálky denně. Odvar lze použít i zevně.
Pampeliška má místo i v kuchyni. V některých zemích je oblíbený salát z mladých bělavých listů, které ještě neobsahují hořké mléko a které se připraví stejně jako mladé listy hlávkového salátu. Pro vysoký obsah inulinu se doporučuje jako vhodná zelenina pro diabetiky. Pro tyto účely se rostliny zakrývají nebo pěstují ve tmě, aby listy zůstaly nezelené a křehké.
Pražené kořeny pampelišky lze použít jako kávovinou náhražku, obdobně jako kořen čekanky. Rozkvetlé úbory slouží k domácí výrobě pampeliškového vína nebo medu.
Takže až se budete těšit ze žlutých květů pampelišek nebo až budete láteřit při likvidaci rostlinky, která vám znehodnocuje trávník, vězte, že smetanka lékařská nejen těší, ale také pomáhá. Kdysi o ní někdo řekl, že „je zlato spadlé od nebeských andělů a pomáhá člověku, aby byl Bohu blíž“.