» Žijeme mezi lidmi

Ne, že bych byla přespříliš pověrčivá a přikládala nějaký význam znamením a horoskopům. Naopak, myslím si o sobě, že jsem docela racionální a realistická. Snad právě to mne přivedlo na nápad věnovat jeden týden sledování, jak se astrologie porovná s prostým životem prosté zaměstnané ženské. Už tím spíše, že můj oblíbený deník mi každé ráno podsouvá „odborně“ zpracovaný horoskop na daný den.

Každým rokem se opakuje naprosto stejná situace. V květnu zavolá některý z mých gymnaziálních spolužáků s otázkou: bude letos něco? A já zase zavolám o spolužáka dál a položím stejnou otázku. A vždycky něco je! Už dlouhá léta se náš maturitní ročník 1971 včetně třídního profesora pravidelně koncem června schází. Ten víkend je pro nás všechny pohlazení po dušičce. Trochu se zavzpomíná, trochu povypráví a hodně pozpívá a je nám zase těch krásných osmnáct.

Stejně jsou ty naše Čechy krásný kousek světa!! S tím souhlasí určitě každý, ať už svoji dovolenou prožívá doma či v cizině. A určitě budou souhlasit také zahraniční turisté, kteří naši zemi navštěvují v hojném počtu.

Znali jsme ji pouze ze starých filmů a nebo z cizích zemí. U nás byl do nedávna tento fenomén zcela výjimečný a vrací se až „v nové době“ – písemná pozvánka na společenskou akci.

Když je ženě padesát, prý vstupuje mezi babičky, a to bez ohledu na plodnost jejích potomků. Ať už vnouče je nebo není, věk to prý nese sám.